Wehrwolf 2

Německé záškodnické podzemí - na českém území po květnu 1945 II

Ludvík Horčica, Český svaz bojovníků za svobodu

Ve stejném duchu se choval Wehrwolf také na našem území. Německé obyvatelstvo na území Protektorátu Čechy a Morava a zejména v pohraničním území očekávalo porážku třetí říše s většími obavami než soukmenovci v Německu. Obávalo se odplaty od českého obyvatelstva za své chování vůči němu v době okupace, v pohraničí pak za jeho vyhánění na podzim v roce 1938.

Přístup k vytváření oddílů Wehrwolfu ze strany dvou čelních nacistických prominentů, K. H. Franka a Konráda Henleina, byl rozdílný. Zatímco Frank myšlenku budování této záškodnické organizace podporoval, Henlein váhal. Ne, že by nesouhlasil s programem a cíly této organizace, ale proto že byl postaven před úkol říci svým soukmenovcům, které až dosud ujišťoval o vítězství, že se pád třetí říše blíží. Organizování Wehrwolfu bylo projednáno za přítomnosti zástupců z Berlína, zastoupeného Fritzem Marrenbachem z hlavního stanu Wehrwolfu, v Praze 11. února 1945. Od konce března 1945 začal nábor mezi německým obyvatelstvem, zejména na území českého pohraničí. Bylo také započato s výcvikem členů této teroristické organizace. Z časových důvodů bylo upuštěno od vytváření vlastních školících středisek a bylo využito stávajících zařízení SS, policie a armády:

- v Praze v Holešovicích bylo využito zpravodajské školy,

- v Černé Hoře u Janských lázní byl Wehrwolf připravován ve středisku SS Otty Skorzenyho,

- v Karlových Varech byl připravován Wehrwolf pro severní Čechy,

- v Doksech u Máchova jezera bylo využito středisko SA, před válkou rekreačního střediska sociální demokracie.

- Také bylo využito zařízení Hitlerjugend v krajích, například v Rajhradu u Brna.

Podle hlášení do Berlína, fungovalo u nás 19 školících středisek Wehrwofu. Náplň školy byla zaměřena na diverzní činnost. Posluchači se zde učili vedle manipulace s trhavinami také používání všech zbraní, včetně zbraní nepřítele. Učili se zakládat tajné sklady a používat radiostanice. Učili se využívat tajných značek, měli vytvořenu vlastní tajnou abecedu. Hlavním heslem vštěpovaným posluchačům bylo „Zabíjej".

Pro potřeby této záškodnické organizace byla vydána příručka s názvem „Kleinkrieg“ (česky Malá válka). Byla tištěna v Praze v bývalé tiskárně Pokrok na Legerově ulici 34. Při její tvorbě bylo využito poznatků z činnosti sovětských a polských partyzánů. Její tisk byl hlídán příslušníky SS. Českým zaměstnancům tiskárny byl do prostor, kde se tiskla, vstup zakázán. Před tiskem byl papír vážen, podobně výrobky po vytištění včetně odpadového papíru. Přesto se českým tiskařům podařilo zmocnit se jednoho hotového a jednoho obtahového kartáčového výtisku.

Současně s výcvikem bylo započato s budováním skladů s materiálem pro činnost skupin Wehrwolfu. Obsahovaly zbraně, střelivo, trhaviny a jiný destrukční materiál, náhradní oděvy, potraviny trvanlivého rázu (suchary, masové konzervy, slanina, uzené maso). Bylo zjištěno, že v jarních měsících 1945 dostali němečtí řezníci na severní Moravě objednávku na výrobu trvanlivých masných výrobků. Ve výkazech neměl být uváděn objednatel. V Kunvaldu byl objeven takovýto sklad v podzemní chodbě vedoucí ke komínu ve staré cihelně. V Bernarticích v betonové studni místní vodárny. Většina skladů se nacházela zakopána v odlehlých místech, většinou v lesních masivech. Zakopané bedny byly velmi dobře maskované a bez samotných Wehrwolfů jejich nalezení bylo téměř nemožné. Ještě mnoho roků po odsunu německého obyvatelstva, při různých zemních pracích, docházelo k jejich nalezení. Na Ústecku byl v těchto skladech nalezen zvláštní druh min vyrobených pro Wehrwolf, tzv. skleněné miny.

Přesto, že Wehrwolf na našem území neměl takové výsledky, jaké byly od něho očekávány, jeho činnost zasáhla do klidného poválečného vývoje Československa. Ve srovnání s Německem, nevedl zde Wehrwolf boj pouze proti osvobozeneckým jednotkám armády, ale i proti československým bezpečnostním orgánům. Ty byly bezprostředně po osvobození utvořeny zejména z bývalých partyzánů, s cílem zabezpečit pořádek v pohraničí, kam se začalo vracet původní české obyvatelstvo vyhnané na podzim 1938.